Oullinská

PŮVOD: pochází z Francie, kde byla nalezena Massotem v kraji Oullin u Lyonu. Do střední Evropy byla zavedena kolem roku 1860.

STROM: roste bujně, tvoří řidší, vysokou, později široce kulovitou korunu.
Odolnost: proti mrazu dobrá. Květ v době pozdních jarních mrazíků není příliš choulostivý. Vyžaduje výhřevné stanoviště.
Tvar a podnož: kmenné tvary i zákrsky. Má dobrou afinitu ke všem
běžným slivoňovým podnožím, s výjimkou semenáče Zelené renklódy.
Opylovací poměry: je samosprašná.
Plodnost: je brzká, pravidelná, střední.

PLOD: je velký až velmi velký, kulovitý, k vrcholu poněkud zúžený (renkloda).
Slupka: má barvu žlutou, ve stínu zelenavou, na osluněné straně načervenalou, někdy s rzivými skvrnkami. Je jemná, má nakyslou a natrpklou chuť, nesnadno se stahuje.
Stopka: je dlouhá, dosti tlustá, téměř lysá. Sedí v úzké a dosti hluboké jamce stopečné.
Rýha: je mělká až středně hluboká a dělí plod na dvě stejné poloviny. Pecka: je velká, široká, tlustá, zahrocená; v příznivých letech se pecka odděluje od dužniny, v nepříznivých lne k dužnině. Dužnina: je zelenavě žlutá, pevná, šťavnatá. Chuť: je velmi sladká, slabě aromatická.
Zráni: začíná zrát na počátku druhé dekády srpna a plody uzrávají postupně do konce srpna.
Schopnost přepravy: v období dozrávání dobrá, po dozrání chou­lostivá.

CELKOVÉ HODNOCENÍ: pro pravidelnou úrodu a jakost plodů je oblíbena v domácích zahrádkách. Při velké úrodě a na chladných stanovištích poskytuje málo jakostní, drobné a nechutné plody, které také zahnívají na stromě a jejichž pecka se neodděluje od dužniny. Proto není vhodná pro velké výsadby.