Už jste se někdy dostali do situace, kdy stojíte před objektem, který už před vámi fotografovalo milion lidí a vy byste se chtěli od této masy odlišit? A co víc? Stojíte v zástupu těch, kteří si chtějí uchovat zážitek na svém mobilu, smartfounu, tabletofonu, kompaktu, ultrazoomu nebo zrcadlovce, postaví se do řady a už to jede. Nevím jak vám, ale mě to dokáže vždycky trochu odradit a nutí mě přemýšlet o tom, jak se mám od této neinvenční skupiny odlišit. V tomto článku jsem jako inspiraci připravil hned několik rad, všechny budou vycházet z reálné situace a pokusil jsem se je uplatnit při nedávné návštěvě Paříže.
Vždy hledejte jiný úhel pohledu
Originální fotografie Eifelovy věže je oxymoron sám o sobě. Tato dominanta Paříže má mnoho NEJ. Je největší, nejnavštěvovanější a bohužel pro nás také nejfotografovanějším objektem v celé Paříži. Jak z toho ven? Hledejte jiné pozorovací úhly, snažte se zachytit její odraz ve výloze, na sklech brýlí, kaluži, ale také obraz na obrazovkách tabletů namířených jejím směrem. Budete sami překvapeni, jak se bude vaše fotka lišit od ostatních, když přidáte trochu kreativity. Nabízela by se taky kompozice využívající perspektivy, kdy vhodnou vzdáleností od objektivu vytvoříte iluzi dotyku, sevření mezi prsty apod. Myslím, že tento styl fotografování už je trochu na hraně a působí kyčovitě. Když potom před skleněnou pyramidou v Louveru uvidíte betonové pedestaly, které jsou tu jen k tomuto účelu, možná mi dáte za pravdu.
Přidejte do záběru osoby
Obdobná situace se naskytne u obrazu Mony Lisy v jednom z největších muzeí na světě. Ztížená navíc faktem, že obraz je poněkud menší než Eifelova věž, a tak o tlačenici před obrazem není nouze. Taková touha zachytit obraz kolmo ke sklu z bezprostřední blízkosti mi dokonce vykouzlila úsměv na tváři. Pokusil jsem se tedy přiblížit k obrazu z boku, kde vůbec nikdo nestál a do kompozice zahrnul také znuděnou ochranku, pak už jenom kouzlo situace a správný výraz a originální fotografie byla na světě. Osoba navíc dá vždy dané fotografii větší šťávu, protože na rozdíl od obrazu vyzařuje emoce, proto na to myslete.
Hrajte si
Další úsměvná situace (z fotografického pohledu) nastala na terase 210 m vysokého mrakodrapu Tour Montparnasse, z jehož terasy je možné obdivovat noční osvětlenou Paříž. V určenou hodinu navíc nepřehlédnutelná Eifelovka začne po několik minut ostře blikat (podobně jako vánoční stromeček), což se prý turistům líbí. Nemuseli jsme dlouho čekat a na straně k věži se před tímto momentem vytvořila neproniknutelná hustá vřava cizinců s kompaktními fotoaparáty bez stativu, avšak zapnutým vestavěným bleskem, aby tuto blikající nádheru zachytila. V tuto chvíli jsem zůstal klidný a fotil všechno jiné, jen ne stranu věže. Ostatně tam stejně nebylo místo. Po konci blikací sekvence řady prořídly, věž zůstala pouze osvětlená a expoziční rozdíl s okolními budovami se srovnal natolik, že focení této strany opět bylo možné! Na tomto místě si vždycky uvědomíte, jak potřebný je za těchto podmínek stativ, který jsem s sebou neměl. Pokusil jsem se proto vnést do situace trochu experimentování a vyzkoušel něco, čemu se v hantýrce říká „ZOOM EFFECT“. Čas expozice 3-5 vteřin a při snímání otáčet plynule zoomovacím kolečkem. Vznikla fotografie, která sice není ostrá jako břitva, ale zase má v sobě trochu originality, která ji dělá zajímavou.
Přidejte humor
Situace: Muzeum v Louveru. V nohách asi 5km zahrad ve Versailles. Fotografovat obrazy nikdy nebyla moje parketa 🙂 Proto v dané situaci začínal být fotoaparát na rameni spíše zbytečné kilo a půl navíc. Až do doby, než můžete udělat aspoň něco vtipného, což je v nudném muzeu příjemné osvěžení. Výhodou takovýchto fotografií navíc je, že jí odpustíte neduhy, které bezesporu má. Šum z vysoké hodnoty citlivosti, nevyvážená expozice, vyvážení bílé.
Připadá vám, že tyto rady neslyšíte poprvé a že nejsou originální? Je to možné, nevymyslel jsem je, ale přečetl v chytrých knihách a ukradl 🙂 Fotky jsou ale zaručeně moje.
Napsat komentář